[ Pobierz całość w formacie PDF ]
KAREA IV.
O klid a mír N%1Å‚mecka, v» vodo, vy sami se postaráte, by dlouho netrval. A ~e mi starost o echy vy%0Å„ítáa,
tomu jsem dávno zvykl od tv ch krajano. Nemusil bych ti ani odpovídat na tuto námitku, chci vaak, aby pro
budoucnost bylo zcela jasno mezi námi. Cizím statkem jsem sebe neobohacoval nikdy, násilím jsem nezískal
ni%0Å„eho, já platil v~dy hotov mi pen%1Å‚zi, a smlouvy, kter» kdy jsem uzavíral, jsou veYejn» - nebojím se
v tek pYítomnosti ani soudu dob pozd%1Å‚jaích. Nelichotím si, ano hádám, jak bude asi o mn%1Å‚ úsudek pYíatích
aso v ústech tv ch krajano, pane v» vodo. V jednostrannosti sv» Yeknou, ~e jsem byl echo otcem, Yíae
Yímsk» ale pouh m ot%0Å„ímem. Ale to mne nezarazí na dráze jednou nastoupen» ; vá~il bych si pYátelství tv» ho,
ale hrozeb tv ch lekat se v%1Å‚ru nemám pYí%0Å„iny.
`TPÁN
Smlouvou s domem m m bys k provedení zámyslo sv ch (Ironicky) - nám ovaem na ten %0Å„as nedostupn ch
- nabyl pevn%1Å‚jaí pody v N%1Å‚mecku.
KAREA IV.
D%1Å‚kuji za starostlivost tvou, pane v» vodo. (Urèitì) Zde je ka~d» slovo naprosto ztraceno! (Pøejde vlevo,
Pøívìtivì, pozdìji s rostoucím zápalem). Nyní vaak dovol, abych t%1Å‚ sm%1Å‚l dlouho pokládati za mil» ho host%1Å‚
nejen na Karlatejn%1Å‚, n br~ i v echách, o kter» ~e pe%0Å„uji, tak ostYe mi s krajany sv mi vyt káa. Ae%0Å„ rci
sám, je mo~no, pane v» vodo, abychom nemilovali to, co jest dílem naaím? Chápea lásku otcovskou, pane
v» vodo? Je to zákon pYirozen , ~e dít%1Å‚ jest nám drah» nejen tím, ~e naae je, ale více proto, ~e jeho ~ivot je
~ivotem naaím. Kdy~ jsem pYiael do t» to zem%1Å‚, nalezl jsem vaady ~aln%1Å‚ zírající pouae; m%1Å‚sta ochuzená a
vyplen%1Å‚ná, vesnice zdran» a o~ebra%0Å„en» , panstvo zpupn» , odbojn» a loupe~iv» , lid zmalátn%1Å‚l , klesl , duaevn%1Å‚
a t%1Å‚lesn%1Å‚ ut ran . Za%0Å„al jsem t%1Å‚~kou práci. A nyní, kdy~ vidím, jak se dílo m» daYí, kdy~ vidím, jak zem%1Å‚
pYed m m zrakem zkv» tá a lid bohatne, jak snaha má je pochopena a uznána, kdy~ vidím, ~e jsem milován
- tu chci pYekonati sebe v lásce k t» to zemi. Je to pom%1Å‚r otce a d%1Å‚tí, co mne bla~í v echách. V tom jest
klí%0Å„ k tomu nepochopen» mu od vás tajemství m» horlivosti v echách a m ch zde úsp%1Å‚cho. Vaak dosti o
tom. Kdyby ka~d u%0Å„inil ze sv» zem%1Å‚ za dobu sv» ho panování, co já jsem z ech u%0Å„inil, nepoznali byste
Evropu v n%1Å‚kolika desítiletích! - Chci jeat%1Å‚ vykonat v kapli malou pobo~nost, pane v» vodo. Dobrou noc!
Zítra, doufám, ~e budea hostem m m na lovu, jej~ podnikneme do leso berounsk ch. Dobrou noc!
(Kyne mu a odchází zvolna dveømi do kaple; vévoda se mlèky hluboce uklání)
5. V stup
`TPÁN
(sám) Neoblomn a v zámyslech sv ch tajemn jako v~dy! - Vaak co mi zb vá; tváYiti se sladce k t%1Å‚mto
kysel m hroznom. Ted mám ovaem dosti %0Å„asu b ti nápomocen sv» mu pYíteli, králi cypersk» mu, v jeho
honb%1Å‚ po d%1Å‚v%0Å„atech. Ten blázínek ka~d» pá~e div o%0Å„ima neprobodá, (Ohlí~í se kol) vaak ten hoch, co
v pYedsíni má strá~, mn%1Å‚ samotn» mu zdá se b ti trochu podezYel m; upozorním na krále Petra - a vaimnu
si ho bedliv%1Å‚ji pYi odchodu. (Odejde dveømi)
- 31 -
6. V stup
Král PETR a AA%7Å„BTA
(Chvíli hluboké ticho. Poté slyaeti za portiérou, zvenku do lo~nice Karlovy vedoucí, kroky a tlumený
hovor, který se stává rychle zøetelnìjaím a prudaím. Scéna tato mluví se po veliké pause za
dveømi)
PETR
(za portiérou) Kdy~ ti vaak, hochu povídám, ~e císaY dobYe ví o mojí návat%1Å‚v%1Å‚, ~e svolil k ní - ~e sám
arcibiskup Arnoat za mne mluvil...
AA%7Å„BTA
(za portiérou) To vaecko ti, pane, nepomo~e. Mám pYísn rozkaz nepouat%1Å‚ti nikoho; jedin v» voda `t%1Å‚pán
m%1Å‚l slyaení, a ten práv%1Å‚ odeael druh mi schody nalevo.
PETR
(za portiérou) Práv%1Å‚ s ním jsem na schodech se smluvil. CísaY na mne %0Å„eká - ned%1Å‚lej tedy okolko!
AA%7Å„BTA
(s rostoucím hnìvem za portiérou) Budu volat o pomoc, to jest násilí, jak sem, pane, vnikáa!
PETR
(jeatì za portiérou) Vaak ty popustía - nerad lovím potm%1Å‚... (Mezitím vtiskl Al~bìtu na jeviatì)
AA%7Å„BTA
(vybìhne ze dveøí, za ní Petr) Co chcea? - Já nesmím pustit nikoho a císaY je na modlitbách.
PETR
To mi práv%1Å‚ vhod, mil panoai, neboe nejdu kvoli císaYi, ale kvoli tob%1Å‚.
AA%7Å„BTA
Jsi aílen . Pro%0Å„ kvoli mn%1Å‚?
PETR
(se k ní blí~í s rostoucí váaní) Na%0Å„ pYede mnou tajností? - Vím vaecko, vaecko, sladk panoai - ty nejsi, co
se zdáa...
AA%7Å„BTA
(ustupuje pøed ním) Nechápu, co pravía - jsi na omylu. Nutía mne, bych volal o pomoc. (Stranou) Bo~e,
Bo~e, co jen si mám po%0Å„íti?
PETR
Vaak bys tak pYede mnou neustupoval... Pro%0Å„ by mu~ mu~i nepodal bez ost chání ruku? Dej mi polibek a
uv%1Å‚Yím - ~e nejsi dívkou!
AA%7Å„BTA
Ty aílía, pane! Pomni na hn%1Å‚v císaYov. Budu volati!
PETR
(ji stále pronásleduje) Políbení, nebo budu volati já!
AA%7Å„BTA
(ustupuje) Toho neu%0Å„inía!
- 32 -
PETR
(se k ní tiskne) Ba, ~e u%0Å„iním! Políbení jen jedin» , mne neoklamea, já t%1Å‚ stopoval od Yeky do lesa k hradu,
já vím, ~es dívkou - já t%1Å‚ miluji!
AA%7Å„BTA
(uèiní posunek, jako by tasit chtìla) Zpátky, sm%1Å‚l%0Å„e!
PETR
[ Pobierz całość w formacie PDF ]