[ Pobierz całość w formacie PDF ]
hodnou chvli k ~enitb a potom trpce litoval, kdy~ nebylo, kdo
by jej naalapal, kdo by jej namazal, kdo by mu hemnku nebo
zem~lue uvail. Jo~fek, u~ shrben stak, na takov ei
ani neodpovdl, ani nehlesl, jen se lhostejn odvrtil. Ne-
jedna rozpustil mladice pi prci nebo pi stole se mu do-
mlouvala, ~e by chtla bt jeho aeastnou, aby mu mohla hti
cihlu a cpti mu dmku, ale Jo~fek ani nevzhledl, ani
se neusml, ani nezamrail.
Vida, ~e ji~ t~a prci nezastane, strc mu dal na starost
rozv~en cihel a vpna a piv~en drv. Jo~fek nedal najevo,
je-li mu to milo, i ho mrz, ael a vozil. Do Jo~fkova vozu za-
pahali, jak u~ povdno, kobyly, kter byly dny na vmnek.
Jo~fek v mch upomnkch splv s tmto povozem
v nerozdln celek. V~dycky ho bylo potkati, z eho~ by
se zdlo, ~e se jen kmital. Nikoli. Kobyly jeho krvaly po-
malm, rovnomrnm krokem. T~k kopyta jejich nesnadno
se zdvhala, hlavy mly sklopeny, oi zaclonny airokmi klap-
kami. Na kraji vozu, ped nkladem, sedval na vchtu sl-
my Jo~fek, dr~e dlouh bi a dumlaje ulmovku. Bylo-li v zim,
Jo~fek nadl se do krtkho ovho ko~aku, lmec jeho vyhr-
nul a okolk beraniky shrnul, nohy si zabalil do konsk hou-
n, schoulil se na svm msteku, zaplil ulmovku a dal ji
do koutka st, bi vstril rukovtkou do kapsy a stiskl v nru,
jednu ruku dal do druhho rukvu, poruil, se ml hlasu, h!
- a tm byla vaechna jeho prce odbyta, a~ dojel na msto, kam
ml. Celou cestu nepoteboval st otevti a neotevel.
m dle, tm byl nevrleja, ale byla to ji~ nevinn, slabosiln
nevrlost malho dtte. Vaichni to ctili. Majce ho potkati, zda-
leka ho vesele pozdravovali, dotazovali se na zdrav jeho
i jeho kobyl. On obyejn neodpovdl, jen sebou akubl, tro-
chu se odvrtil a pitlail do koutka.
Jen kdy~ jej oslovil nkter zvlat v~en strejek, nevrlost
nebyla s to pemoci zakoenlou ctu a odpovdl za sebe
i za kobyly . Stakra, atrneme, brachu ty mil!
A tak jezdil den ode dne, rok od roku. V jeho ~ivot nic
se nemnilo, ale na nm dly se zmny.Bylo ho ka~dm ro-
kem m, jako by sm v sob se ztrcel, do sebe sama za-
padal, jako by sm sob chtl bti hrobem.
Jednou, kdy~ jsem ho potkal na cest z naa vsi do Vodan,
zvolal jsem na, abych zvdl, pozn-li mne jeat: Hej, Jozf-
ku, jakpak se mte i s kobylama?
Zajist mne poznal, neboe hned se ozval se svho vchtu:
Stakra, alep ame, brachu ty mil! To mi bylo zbrusu novou
novinkou. Pi nejbli~a ple~itosti zmnil jsem se o odpovdi
Jo~fkov strci Harmachovi.
U~ to takov s chudky bude, povzdechl si strc, jemu~
tak ji~ tahlo na osmou destku.
A nebojte se takov spe~en s takovm vozkou pustiti
ze staven ?
Bval jsem se, kdy~ jsem zpozoroval, ~e vaichni ti pozb-
vaj zraku. Stopovval jsem je v staven, chodval jsem za nimi
na cestu, abych vidl, nejedou-li do stoky nebo se apatn ne-
vyhnou jinmu vozu. U~ nemm ~dnch starost. Jen bych je
nesml poslat nkam jinam. Ale na t cest, kudy jezd, jak
Jo~fek, tak jeho kobyly pohybuj se, jako by zcela dobe vid-
li, jen pomalu, hodn pomalu. Kobyly jako kdyby mly spo-
tno, kolik maj udlat krok, ano i vd, kde cestou zastavit.
I mstem projedou, do prav ulice zahnou, cestu z msta
najdou, a kdy~ pijedou k zstav ped kolejemi u ienic,
zastav se a klidn ekaj, a~ vlak odjede.
Divil jsem se ovaem nemlo, ale nejvce tomu, jak kobyly
mohou poznati, je-li zstava zavena i zdvi~ena. Snad
se ped n zastavuj, kdy by voln mohly projeti, a ekaj hodi-
nu, dv, ne~ uslya znm zvuky na ndra~, kter jim prozra-
zuj blzkost vlaku. Strc vysvtlil, v em je vc. On, strc, mus
vdt kdy, vlaky proj~dj, a podle toho mus vypravovat Jo-
~fka z domova.
A jak m Jo~fek zapa~eno, ulebed se na svm vchtu
a pobdne kobyly: H, mal, spnembohem! - vae ostatn
jde tak pravideln a odmen ped se, jako bys hodinky
natahl.
Msto Jo~fkovo v rohu spolenho stola, zrovna pod k~em
dvno ji~ bylo zaujato mladam, co~ dm, cel ada mladach
se na nm vystdala! Jo~fek sm , jak strl a sm ctil ~e je
hospodi m a m k u~itku, odsedval ze zstol na okraj
k teekovi, pozdji i paskovi dal pednost a za nm msto
zaujal, poslze u~ ani do sednice nechodil. Pinaeli mu jdlo
do stje, kde vaechen as co byl doma, prosedl na l~ku,
kter mu sbili v kout hrdi. U~ ani sv kobyly nepoklzel ani
nekrmil. Nejdle je ostrojoval, i kdy~ u~ byl tm slep. A piala
doba, kdy ji~ ani chomout kobyle na hlavu zdvihnouti nemohl.
Co dl Jo~fek i s kobylama? tzal jsem se strce
po roce, po dvou.
Zlob! povd strc dobrcky.
Ale jdte, strku! Cel ~ivot dlal dobrotu a nyn, kdy~ je
vce na onom ne~ na tomto svt, by zlobil? Bezpochyby
se oddv pit, aby se zahl?
Kdyby bylo to! - ~enit se nm chce mil chlape.
A vy byste ho nerad pozbyl? Stskalo by se vm po nm,
pravda-li~? Zdlo by se vm, ~e vm prav ruka upadla?
A kterou si vyvolil?
%7ńdnou. Takov stareck fantaz se ho zmocnil, koleko mu
peskoilo. Je tomu asi tvrt leta, pijde on do sednice, po-
zdrav uctiv jako ciz ,Pochvlen pn Je~a Kristus a stoj
a ml. - ,A~ na vky, Jo~fku. Copak bys rd? - Jo~fka jedva
kolena nesou; foukni do nho, a odlet jako prko. Oekval
jsem, ~e bude mt njakou starost o svou pohovu a kobyly.
Jak ale bylo m pekvapen, kdy~ Jo~fek najednou vaechny
sly sebral, aby se narovnal a udlal pec njakou postavu,
a promluvil odhodlan: ,`trejku a tetou, proam va. nebra-
te mi, rd bych se o~enil. -,Inu, j na to, , mil Jo~fku, abych
ti brnil, nebudu, ani prva na to nemm.Jsi dospl lovk,
ma svj rozum, jsi v asech nynjach svm pnem. %7ńe se,
Jo~fku, spnembohem, kdy~ rozuma. Svatbu ti vystrojme,
jako bys byl na. Ale jen m a tuhle tet pece povz, kterou
jsi si oblbil? ,Namouvru, strejku, ani sm nevm, jak jsem
do toho piael. Jen jsem se o ni otel, a ona pokoje ned
[ Pobierz całość w formacie PDF ]